Kostelecký škůdník na Blog.cz

Chraňme si své město

                                                MVDr. Jan Černý - místostarosta

Patrně jde o profesionální deformaci, ale když dostanu do ruky nové číslo nějakého časopisu přelétnu titulky a začtu se do, podle mého názoru, nejzajímavějšího. Když je v měsíčníku Černokostelecko text zařazený před bezesporu zajímavými zápisy z jednání rady či zastupitelstva, říkám si, je určitě mimořádně významný. Čtu při pozvolné chůzi parkem na náměstí, skládám zpravodaj do kapsy u vesty a
směřuji ke Komenského ulici která, nesouc jméno učitelovo, směřuje ke Konojedům.

Hned na křižovatce u pošty na mě sedá
zděšení ba přímo děs. Snad rok staré, tedy zcela nové chodníky zmizely. Podobně jako v Komenského, Tyršově a dalších ulicích.
Neuvěřitelné, ale pravdivé. Skupina zatím neznámých vandalů zaútočila a městské komunikace z cela svévolně je rozkopala, zničila. Vandalové se
však anonymitě dlouho těšit nebudou, na snímku je zachycen jejich automobil s velice dobře čitelnou poznávací značkou. Možnost, že by šlo o městem organizovanou činnost vylučuji, nikdo normální přece nezničí to, co
před
rokem sám postavil. Výmluva na nové kabely kladené společností ČEZ je docela nepochopitelná.

Hlásím se tedy o uvedenou odměnu a prosím o její poukázání na konto Základní školy v Kostelci.

Bývalý špitál, dnes zvaný Dům kněžny Marie Terezie Savojské, nechala postavit v Kostelci nad Černými lesy osvícená panovnice, příslušnice Lichtenštejnského rodu, jako útulek pro přestárlé a nemocné poddané v létech 1726 - 1728. Město mělo
v historii štěstí na více osvícených panovníků.
První špitál vybudoval již Jaroslav Smiřický. Objekt má dnes klasicistní podobu a
je v něm hotel Zvon.

Dům Marie Terezie sloužil původně čtyřiadvaceti
chovancům, byl pro ně vytvořen i zvláštní nadační fond zajišťující stravu i ošacení. Autor projektu není přesně známý, patrně jím byl
Kristián Minedi. Projektant ale špitál vybavil ojedinělým systémem vytápění. Velký krb v přízemí ohříval vzduch a ten labyrintem kanálků ve zdech vytápěl jednotlivé komůrky. Od
roku 1921 ale celá stavba prakticky bez sebemenší údržby chátrala až se v roce 1984 komunističtí vládci rozhodli stavbu, bez ohledu na historický význam zlikvidovat,
plánovali zachovat pouze pískovcový kříž a
Liechtenštejnský erb z průčelí. Akademickému malíři Zdeňkovi Hůlovi a jeho bratrovi Jiřímu se ale podařilo zorganizovat mohutnou vlnu protestů a hodnotnou stavbu tak zachránit. V létech 1990 -98 byla
zrekonstruována a upravena na penzion sloužící hlavně potřebám Vysoké školy zemědělské.

Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna nebyla, jak uvádí řada
autorů i publikací kněžna, ale vévodkyně, se do dějin Kostelce zapsala i dalšími dobrými skutky. Když, poměrně mladá ovdověla a dokonce přišla o jediného syna, zasvětila zbytek života něčemu co dnes nazýváme charitou, stopy její
činnosti
můžeme vysledovat
od Ratají nad Sázavou až po Uhříněves. Nejvýznamnějším činem vévodkyně je propuštění Kostelce z poddanství v roce 1736, významně mu napomohl i tehdejší
děkan, údajný potomek aztéckého císaře Montezumy, Rafael Koliander.

Vévodkyně Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna se narodila roku 1694 a zemřela
10. února 1772 ve Vídni, ke je také pohřbena. Že je i
součastnými potomky považována za významnou příslušnici rodu potvrzuje skutečnost, že
v roce 1980 vydalo Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.

Přijede do Kostelce turista, bloumá náměstím, okukuje místní pamětihodnosti a náhle se to stane . Přijde na něho docela obyčejná lidská potřeba. Neboť se mu doma dostalo slušného vychování, zatouží po použití veřejných WC. Několikrát s pátravými pohledy obejde náměstí, poslední kolo již poklusem a nic. Již se celý kroutí, poulí zoufale oči, ale místečko, kde by našel klidu stále nikde. Do hospody se mu nechce, tam na příchozího koukají obyčejně trochu nevlídně, jakoby k nim nic nepřinášel. Křovíčko, které by mu poskytlo trochu soukromí také nikde… nechme poutníka jeho osudu, ale neradujme se nad cizím neštěstím…

Otázku veřejných toalet řešila radnice již v listopadu 1934. Dokonce tehdy otcové města požadovali příspěvek na jejich postavení od okolních obcí, které jim,samozřejmě, nic nedaly.

Později se za kostelem objevila nevábně zapáchající dřevěná bouda se suchými toaletami . Ještě později bylo veřejné WC, které zároveň sloužilo návštevníkům hospody U Černého orla, na konci průjezdu kina.

Píšeme rok 2010 a Kostelec se na něco, jako veřejné záchodky ještě nevzmohl. Před několika roky radní sice pro veřejnost určili toalety v prvním patře radnice, ale to je hodně platné; přístup k nim je toliko v úředních dnech a hodinách. Co s tím dělat? Netuším….

Ale možná by bylo dobré umístit na náměstí ceduli, která by poutníky informovala o existenci jedné klidné uličky pod zámkem, kopírující jeho valy. Ulička nemá jméno. V lidovém žargonu se jí říká docela ošklivě, její označení má cosi společného s tím co potkalo našeho turistu.

V kostele probíhá celková rekonstrukce, zajímají se o něj i pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd. V minulých dnech pomocí, ještě ne docela běžně používané kamery spojené s počítačem, nahlíželi do podzemní krypty, naposledy přístupné asi v roce 1937.

"O kryptě se vědělo, ale na druhou stranu v její existenci nikdo moc nevěřil," říká vedoucí výzkumu archeolog Jan Frolík. "Hrobka byla vypleněna, nevíme kdy, našli jsme kosterní pozůstatky, zbytky rakví, textilii… Klenby i jejich materiál ukazují, že jde barokní prostory, možná i starší."

Vstup do podzemí nebyl v poslední dlažbě podlahy nijak znatelný, pod dlažbou ho uzavírá plochý kámen. Zajímavě je řešená přístupová šachta, její rozměry naznačují, že rakve byly do krypty spouštěny ve svislé poloze….

Některé prameny uvádějí, že původní kostel, pod tím dnešním, je z otonského období, čili z let 980- 1100. Potvrdily vaše výzkumy takovou možnost?

" Archeologický výzkum prokázal, že románská část kostela z 12. století je postavena na zbytcích kostela ještě staršího. Kdy byl tento starší kostel postaven zatím nelze určit. Velice si slibuji od výzkumu v okolí kostelní věže, který bude možný až po rozebrání lešení, které jí momentálně obklopuje. Zatím to vychází na jaro příštího roku. Kdyby se potvrdilo naznačené datování, byl by to významný objev. "

Podílíte se na řadě vykopávek na Pražském hradě, v Praze, Čáslavi, Kutné Hoře, Chrudimi, v díky televiznímu filmu populárních Podlažicích. Je nějaký zásadní rozdíl při práci ve velikých lokalitách a v těch drobnějších jako třeba právě v Žabonosích?

" Žádný zásadní rozdíl to není, ale na místě jako jsou Žabonosy nebývá takový provoz, takže se lze na archeologickou práci více soustředit. Zájem zejména místních obyvatel vítám (a někteří místní se zastavují docela často), ovšem nelze trávit většinu dne výkladem o tom, co se právě na výzkumu děje. A Žabonosy rozhodně nepovažuji za drobnou lokalitu.""

První zmínka o obci je v soupisech papežského desátku z roku 1352. Keltské a pozdější slovanské osídlení blízkého okolí ale ukazují na to, že obec je podstatně starší,. Bronzový opaskový řetěz z 3. stol. př. n.l., nalezený na vrchu Vlkanec je dnes ve sbírkách Národního muzea v Praze, hrot kopí údajně nalezený v keltském kostrovém hrobě se nezachoval.

V roce 1893 objevil J. Vaněk nedaleko kostela rozlehlé pohřebiště se stovkou hrobů. Zemřelí byli nezvykle pokládáni hlavou na západ a podle nálezů lze pohřebiště datovat do 10., 11. a především 12. století.

Věž kostela svatého Václava byla v osmnáctém století úkrytem slavného loupežníka Kovaříka. Pocházel od Uhlířských Janovic a po roce 1794 založil loupežnickou tlupu se kterou operoval v oblasti od Sázavy k Labi. Po prvním zatčení se mu podařilo uprchnout ze Špilberku, vrátit se do rodného kraje, pokračovat v loupežnickém řemesle a v Žabonosích se ukrývat několik měsíců. Po dalším zatčení se mu útěk z kasemat již nepodařil.

Jak Žabonosy přišly ke svému nezvyklému jménu? Podle jedné verze šlo o ves lidí se žabími nosy. Žabí nos si ale asi jen těžko představíme a tak uvěříme spíše druhé možnosti. Vesničané podle ní nosili na prodej žáby, kdysi vyhledávanou pochoutku, které v okolních vodních tocích a plochách jistě žily v hojném množství.

KOUŘIM: První certifikáty pro polabské výrobky budou předány o Velikonocích v kouřimském skanzenu . V sobotu 11. dubna 2009 od 13 hodin se zde uskuteční slavnostní akt, při kterém si certifkáty POLABÍ regionální produkt(r) převezmou ti, kterým byla na konci února přiznána regionální značka. Úspěšných bylo následujících pět:

Alois Točík z Loukonos u Kolína -- intarzovaná dřevovýroba (květinové stolky, servírovací jídelní podnosy, obrazy zátiší a krajiny, aj.)

Lada Borecká z Krchleb u Nymburka -- drátování (hrnce, talíře, šperky, květy, vajíčka, ozdoby)

Jana Provazníková - Včelařská farma Veletov -- včelí produkty a výrobky (med, vosk, svíčky)

Stanislav Kouba z Lysé nad Labem -- drobné umělecké kovářské výrobky (mříže, zábradlí, nože aj.) I

Ing. Jaroslav Jandl z Dobrého pole u Kouřimi -- hrnkové květiny (macešky, muškáty, primule, chryzantémy, trvalky, okrasné dřeviny aj.)

Ve škole v Kostelci nad Černými lesy se s prvními skutečně jarními dny přihlásily i velikonoce . V pořadí druhý velikonoční trh v sobotu dopoledne stručně zahájila ředitelka ZŠ Lenka Lasáková a na improvizovaném pódiu se začala střídat řada účinkujících. Dívčí pěvecký soubor Osmikrásky, Tomáš Krákora s ukázkou tance hiphop, skupina Pišiband, historický šerm,.mažoretky, nebo skupina Zpětná vazba.

"Snažíme se již druhým ročníkem vytvořit další tradici naší školy a ukázat jí z trochu jiného pohledu," vysvětluje Lenka Lasáková "sejdou se žáci i rodiče, ukážeme některé z velikonočních tradic, je to vlastně den pro celou rodinu." Svátky jara připomnělo zdobení kraslic voskovou technikou, mnoho dětí se jí mělo zájem naučit a vlastnoručně vyrobené kraslice se objeví i v místních rodinách. Stylově vyzdobené stánky nabízely velikonoční pečivo i předměty k vyzdobení domácností nebo svátečních tabule, zájemci mohli získat proutěné zboží, různé dekorační výrobky žáků školy i keramiku. Závěr příjemně prožitého odpoledne vytvořilo poněkud nečekané vyvrcholení programu. Odvážní zájemci dostali možnost vyzkoušet před veřejností své pěvecké schopnosti a všem zazpívat pomocí playbacku.

Výtěžek z velikonočních trhů putuje k již získaným financím, za které škola koupí zahradní traktůrek a další techniku potřebnou k údržbě zeleně a školní zahrady.

To jitro bylo sice aprílové, ale mlhavě pochmurné . Nebesa trapně šedivá, atmosféra ponuře nevlídná. Situace poněkud depresivní, deprese jsou však v Kostelci snadno léčitelné. Hlavně, když obratem přecházejí v absurdní příběhy kterých je u nás stále dost a dost.

Osmá hodina přilákala do Revoluční ulice vozítko, jistě má svůj odborný název; my ho nazývali Bobíkem. Vozítko vybavené rotujícím smetákem se pilně věnovalo činnosti více než bohulibé, zametalo vozovku, nečistoty z jejího povrchu docela i sbíralo. Bobík zvolna projíždí ulicí, uklízí. Přesněji řečeno snaží se uklízet. Řidič musí velice často opustit původní směr a kličkovat mezi mnoha zaparkovanými osobními automobily, Palackého je zametena zpola a vlastně zbytečně. Zanechané zbytky posypového materiálu buď záhy rozfouká vítr nebo je o kousek dál na očištěné místo spláchne očekávaný déšť…

A tak zase jednou zírám poněkud nevěřícně a v hloubi duše oceňuji osobitý humor naší radnice. Jistě jde o zdařilý a veselý aprílový žertík; není přece možné, že nikoho z úředníků ba ani odborníků z dopravní komise neosvítil alespoň na malou chvilku duch svatý. Není přece možné, že je nenapadlo zajistit aby na aprílové dopoledne řidiči svá auta zaparkovali někde jinde.

Nebo snad neexistují přenosné dopravní značky a městská policie?